Byla bláznivé dítě,
zvířátka jí nepřišla roztomilá,
své hry brala vážně,
ráda si hrála na zločince.
Když se uhodila,
tak neplakala,
zajímalo ji,
jak to bolí.
Nejradši byla sama,
jakože úplně sama,
zavírala se ve skříních
a bavila ji ta tma.
Půjčila si cigaretu,
protože ji zajímalo,
proč to lidem chutná.
Spolykala prášky jako lentilky,
protože byly růžové.
Ale byly hořké.
Poplivala jimi obývák,
protože chtěla plivat.
Pak utekla
a čekala,
co si budou lidé myslet,
až najdou tu vyvrženou růžovou.
Plakala z ostatních lidí.
Protože si chtěla hrát
a oni by její hře nerozuměli
a mysleli by si,
že je blázen.
Nechtěla kamarády.
Nebyla nijak zvláštní.
Byla jen bláznivá.
Žádné komentáře:
Okomentovat