Každé slovo vzniká z jiného
slova, které bylo vzneseno proti nebo kvůli
slovu, které odpovídalo na
slovo pronesené o
slovu a
slovem zaniká.
slova, které bylo vzneseno proti nebo kvůli
slovu, které odpovídalo na
slovo pronesené o
slovu a
slovem zaniká.
Šel______
Šla_____
Šlo____
Šli___
Šle||
Šla_____
Šlo____
Šli___
Šle||
Symbol
symbolu je
symbolu bratrem. Nechápou nás, bratře. Nevadí. Člověk vytvořil
symbol, aby o
symbolu mohl vyprávět. Až tě udeřím
symbolem, vsaď se, že to neucítíš.
symbolu je
symbolu bratrem. Nechápou nás, bratře. Nevadí. Člověk vytvořil
symbol, aby o
symbolu mohl vyprávět. Až tě udeřím
symbolem, vsaď se, že to neucítíš.
Nehet
roste z
nehtu směrem k
nehtu, až do něj zaroste. Hledím na svůj
nehet, s tím vším, co vím o svém
nehtu, co všechno jsem zažila se svým
nehtem.
nehtu směrem k
nehtu, až do něj zaroste. Hledím na svůj
nehet, s tím vším, co vím o svém
nehtu, co všechno jsem zažila se svým
nehtem.
Okno
hledělo z
okna, samo ze sebe, a povídá tomu
oknu, tedy sobě: „Nevidím
okno. V
oknu není nic. Všechno je až za
oknem.
okna, samo ze sebe, a povídá tomu
oknu, tedy sobě: „Nevidím
okno. V
oknu není nic. Všechno je až za
oknem.
Dveře
stály na zápraží. Přemýšlely, jestli se dům obejde bez
dveří. Chtěly totiž zajít na návštěvu k jiným
dveřím. Už ty
dveře dlouho neviděly. Stály ve
dveřích a nevěděly, jestli smí zajít za
dveřmi.
dveří. Chtěly totiž zajít na návštěvu k jiným
dveřím. Už ty
dveře dlouho neviděly. Stály ve
dveřích a nevěděly, jestli smí zajít za
dveřmi.
Šla tužka a prošla kolem jiné
tužky. Řekla té
tužce, že takovou
tužku ještě nepotkala, že o takové
tužce zatím jen slyšela. A prostě šla za tou
tužkou.
tužky. Řekla té
tužce, že takovou
tužku ještě nepotkala, že o takové
tužce zatím jen slyšela. A prostě šla za tou
tužkou.
Každé oko se rádo dívá. Čím by byla hlava,
celý člověk bez
oka? Napadlo nás někdy
oku poděkovat? Nějak se o
oku pochvalně zmínit? Zamyslete se. Já teď jdu se svým
okem na procházku.
oka? Napadlo nás někdy
oku poděkovat? Nějak se o
oku pochvalně zmínit? Zamyslete se. Já teď jdu se svým
okem na procházku.
Knížka
měla velice ráda svého člověka. Člověk bez
knížky nikam nechodil. A to se
knížce líbilo. Myslela si, že i člověk má
knížku velmi rád. Několikrát i o
knížce vyprávěl přátelům. Ale jednoho dne ji dočetl a s
knížkou byl konec.
knížky nikam nechodil. A to se
knížce líbilo. Myslela si, že i člověk má
knížku velmi rád. Několikrát i o
knížce vyprávěl přátelům. Ale jednoho dne ji dočetl a s
knížkou byl konec.
Byla jednou jedna krásná náušnice. Ale jednoho dne se na ní
rozzlobilo ucho. Už mělo
náušnice dost. A chtělo to dát
náušnici najevo. Jednou tedy vyhodilo
náušnici na zem. Jenomže jejich člověk o
náušnici pečoval a hned ji nasadil zpět. A tak to muselo ucho s
náušnicí ještě vydržet.
náušnice dost. A chtělo to dát
náušnici najevo. Jednou tedy vyhodilo
náušnici na zem. Jenomže jejich člověk o
náušnici pečoval a hned ji nasadil zpět. A tak to muselo ucho s
náušnicí ještě vydržet.
Žil byl v jednom obchodě velice
ošklivý svetr. Lidé si toho svetru na stojanu vůbec nevšímali.
Svetru to bylo pochopitelně líto. Nikdo si
svetr nechtěl koupit. V tom se ve
svetru zrodil plán. Spletl se dohromady s jiným svetrem. A vznikl z toho úplně jiný, zvláštní
svetr.
Svetru to bylo pochopitelně líto. Nikdo si
svetr nechtěl koupit. V tom se ve
svetru zrodil plán. Spletl se dohromady s jiným svetrem. A vznikl z toho úplně jiný, zvláštní
svetr.